Kaple ukřižování a vzkříšení, Ležáky

Autoři: Lukáš Pavlík, Tomáš Med
Lokalita: NKP Ležáky
Rok návrhu: 2011
Projektové stupně: soutěžní návrh

Zasvěcení kaple
Kaple Ukřižování a Vzkříšení bude zasvěcena dvěma základním pilířům křesťanské víry, kterými jsou ukřižování Ježíše Krista a jeho vzkříšení. Ležácké události roku 1942 byly tragédií, která je jakousi lidskou obdobou Ježíšovy popravy. A stejně jako neměla smrt Ježíše poslední slovo při jeho ukřižování, ani smrt zdejších obětí není bez naděje.
Ukřižování zakladatele křesťanského náboženství bylo zdánlivým koncem jeho života. Odpůrci a nepřátelé se radovali. Kříž byl hmatatelným dokladem Ježíšovy prohry. Ovšem třetího dne po pohřbu byl Kristův hrob prázdný. Ježíš byl vzkříšen. Skončilo jeho pozemské putování a on vstoupil do nového života. Křesťané věří, že Kristus svým vzkříšením zjednal přístup k novému životu i lidem. V hrůze smrti tak lidé nacházejí zdroj svého budoucího vzkříšení. Smrt jako zničující nepřítel života obsahuje i naději na věčný život.
Takto chápaný vztah mezi ukřižováním (smrtí) a vzkříšením (životem) je vlastní všem křesťanským církvím. Titul kaple má ekumenický charakter. Použité termíny jsou srozumitelné i mimo náboženskou oblast a název dává dobrou představu celkového záměru.
koncept architektonického řešení
Principem konceptu je setření hranice mezi samostatně chápanými aspekty návrhu, kterými jsou konstrukce, výtvarné ztvárnění a symbolika. Aplikací tohoto principu se z běžné podlahy stává abstraktní obraz, z okenní výplně symbol naděje a vyjádření vertikálního vztahu člověka k Bohu. Typologický vzor pro návrh kaple lze nalézt někde na pomezí archetypu českého venkovského kostelíku a kaple. Z hlediska funkční charakte­ristiky se jedná o velmi specifickou stavbu, které je nejblíže typ poutní či hřbitovní kaple. Inspirací se tak stává okruh místních sakrálních staveb, které jsou dokladem historií prověřených řešení. Spíše než hledání předlohy v konkrétním architektonickém slohu či tvarosloví venkovských staveb, u kterých se často slohové etapy mísí, je vzor spatřován v jejich společném jmenovateli – atmosféře místa dané zasazením do krajiny či sídla a duchovním přesahem, který je vlastní výlučně sakrálním stavbám. Architektonický návrh pracuje se základním hmotovým prvkem – hlavní kostelní lodí, zredukovanou na obdélný kubický tvar zastřešený sedlovou střechou. Takto abstrahovaný objem je pak dále opracován subtilními zásahy do vnější obálky – prořezy a prostupy. Světelné paprsky prostupující otvory modelují vnitřní prostor a poukazují na zasvěcení kaple. Zvolený postup respektuje tradiční chápání sakrálního prostoru a v mnohém odkazuje na jeho historický vývoj – použité materiály, proporce jednotlivých částí stavby apod. Specifikem záměru je na jedné straně snaha o navázání na archetyp venkovského kostela, resp. „přirozené“ doplnění sídelní struktury chybějícím prvkem sakrální stavby a na straně druhé uctění obětí tragických událostí, které násilně přerušily život osady a tím znemožnily její další „přirozený“ rozvoj. K dotvoření okolí kaple je navržena prostá zvonička, jako obvyklá součást vesnických kaplí. V kontextu pietního území je zvonička vedle svého sakrálního poslání nositelem mementa ležáckých událostí.

Širší vztahy
Místo zvolené pro umístění kaple na pozemku p. č. st. 101 v k.ú. Louka u Vrbatova Kostelce se nachází v jihozápadním úbočí kopce Zárubka, v těsné vazbě na původní zastavěné území obce. Pohledově se místo vzhledem ke své vyvýšené poloze velmi dobře uplatňuje z blízkých a středních vzdáleností, od silnice vedoucí pietním územím a dále je viditelnost proměnlivá v závislosti na průhledech a olistění stromů. Přístup ke kapli je umožněn přirozenou návazností na cestu vedoucí mezi pomníky směrem ke kříži v prostoru kopce Zárubka. Kaple se tak nenásilně stane místem k zastavení. Přestože je parcela kvůli majetkoprávním vztahům do jisté míry pro záměr předurčena, lze konstatovat, že z výše uvedených důvodů je místem vhodným a má potřebný potenciál naplnit ideu návrhu. Z urbanistického hlediska je umístění kaple se zvoničkou doplněním do současných prostorových a funkčních vztahů území bez ambice na jejich zásadní změnu, bude však přispívat ke gradaci území směrem ke kříži. Poloha kaple je orientovaná, oltář je umístěn na východní straně podélné osy stavby. Obdobně jako historické vzory není orientace ke světovým stranám zcela geograficky přesná, mírná odchylka je podřízena místním podmínkám (orientace stavebního pozemku, terénní konfigurace).

Funkční řešení
Hlavním posláním kaple je sakrální funkce – prostor pro bohoslužbu, místo pro zastavení, rozjímání a smíření. Prostor kaple bude rovněž důstojným místem pro uložení dochovaných uren obětí. Velikost kaple umožňuje konání malých bohoslužeb či setkání a spíše než o místo shromáždění se jedná o prostor ke kontemplaci. Výbava liturgického prostoru, který bude využíván ekumenicky, je omezena na oltář. Další vybavení a mobiliář není považován za funkčně nezbytný, vnitřní prostor je tak ponechán ve své jednoduchosti a čistotě. Vstup do kaple je umístěn v západní části jižní stěny, jeho poloha tak reaguje na profil okolního terénu. V interiéru se uplatňují omítnuté plochy stěn, podlaha z leštěných a hrubých žulových desek a otevřený dřevěný krov. Dlažba složená ze 33 desek formátu 500/500 mm a 11 kamenů formátu 150/150 mm je připomínkou dospělých a dětských obětí tragédie. Dvě desky v prostoru za oltářem jsou opatřeny kovovými trny, značícími jejich možné vyzvednutí a uložení dochovaných uren do úložiště pod podlahou kaple. Kameny jsou prosty jakýchkoli dalších nápisů či označení, aby nedošlo k „muzealizaci“ prostoru a byla mu ponechána výhradně duchovní náplň. Východní závěr kaple je tvořen stěnou osvětlovanou úzkým prořezem střechy a stěn, je jí tak vtisknuta výlučná pozice. Světlo přicházející shora dotváří význam listnatého stromu aplikovaného na stěně jako symbolu Vzkříšení. V prostoru nad oltářem je v konstrukci krovu zavěšen kříž poukazující na první část zasvěcení kaple – Ukřižování. V západní štítové stěně je u vrcholu ve tvaru svislé části kříže proříznut otvor propouštějící západní slunce. Předpolí kaple vymezené jižní stěnou kaple, zvoničkou, sousedním pomníkem a cestou vedoucí ke kříži je vhodným místem pro příležitostná shromáždění. Vzhledem k významné pohledové expozici kaple ze všech světových stran je na vrcholu obou štítových stěn ztvárněn kříž jednoznačně oznamující účel stavby. Na západní štítové stěně vzniká kříž odebráním hmoty žulového zdiva, na východní straně vzniká kříž vsazením žulového masivu do omítnuté stěny.